Jdi na obsah Jdi na menu
 


A tohle je kapitola sama pro sebe (prostě moje srdeční záležitost).

Barzojové neboli ruští chrti se mi líbili.. no, už dlouho. Ani nevím, odkdy. Jen si pamatuji, že vždy, když jsem nějakého uviděla, zastavila jsem se, mé oči zvlhly, srdce se rozbušilo a já koukala.. lépe řečeno zírala a k tomu tiše vzdychala. Jenže ani ve snu by mě nenapadlo, že bych si ho mohla někdy pořídit. Zdál se mi takový vzdálený a nedostižný.. Prostě pro šlechtu.

A pak, když jsme se přestěhovali a mohli mít psa,vybírala jsem ho především k dětem. Začala jsem si i  pohrávat  s myšlenkou, že by to třeba mohl být TEN barzoj, ale když jsem se dočetla v nějaké "moudré" knize o psech, že není  k dětem moc vhodný, upustila jsem od toho.

Jenže jak šel čas, děti vyrůstaly.  Jezdily jsme s nimi i na výlety a jednou se  stalo, že jsem tam někde  opět uviděla  barzoje. Míjel mě tím svým lehkým krokem a já zase zírala.. Tehdy se manžel neprozřetelně zeptal, kolik asi takový barzoj stojí. Nevěděla jsem, že by se mu taky líbili a červík v hlavě začal vrtat..

Zjišťovala jsem na internetu o barzojích, co se dalo, psala všem možným chovatelským stanicím, až nakonec.. jsme si jeli pro naše první chrtí mimino. V CHS Royal Lily už byla poslední fenečka (řekli jsme si, že když máme dvě feny kolie, bude to tak lepší), bílá s pískovými znaky.

No a tak začal náš život s barzojem. Vlastně s barzojí dámou Haydee, jednoduše Heidy. 

Tehdy mě několik lidí  varovalo, že barzojíci se zvláštně množí. Že když už má člověk jednoho, za chvíli bude mít i druhého. Ale já, že ne, že mně se to určitě nestane.. Stačí bohatě jeden.

Přešel rok a vedle naší barzojí slečny se objevila druhá. Jak se to stalo, nevím. Ale prostě máme najednou barzoje dva.. Oni se asi opravdu nějak zvláštně množí..

Slečnu jsme si pojmenovali Mikky. A hádejte, ze které chovatelské stanice je?