K zamyšlení
Něco o (mém) smyslu života
Mým smyslem života nejsou zvířata. Ale k mému životu neodmyslitelně patří. I kdybych je nakrásně chtěla ignorovat, nejde to. Obzvlášť, když odmalička domů nosíte kdejakou havěť k malé radosti maminky a nepřestává to ani v dospělosti. Tentokrát k malé radosti manžela..
Můj smysl života je ovšem spojen i s nimi. Už proto, že věřím, že zvířata jsou tu pro nás aby nám dávala radost a učila nás dívat se na svět jinak.
Mým smyslem života je poznání, že jsem milována Bohem, který stvořil úžasnou přírodu pro úžasné lidi, kteří také dokážou spoustu věcí úžasně pokazit. Že přes všechny ty chyby mě a všechny má stále rád a nikdy nepřestane. Svou lásku dovršil v Ježíši a já jsem moc ráda, že jsem ho směla poznat.
A když tak se dívám kolem, těžko mohu přijmout, že všechno kolem, ta příroda, rostliny a zvířata vznikla náhodou. Těch náhod by bylo totiž na mě moc. A tak raději budu obdivovat umělecké dílo spolu s autorem, který dal do toho všechnu svou lásku, aby se to jeho dětem líbilo.